Cocorosie - Warewolf

sedmnáctý únor

Dobrý večer..tak jakpak se máte, zbloudilé duše co sledujete můj blog? Já se mám teď momentálně smutně...Proč? Zase je v tom ta paní láska. Dokáže lidem hodně ztížit ale zase zkrásnit život. Jenže já na to asi nemám. Vypadá to tak že mě lidi odsuzují za to že žárlím..No a? Je to přirozené a ať už chcete nebo ne tak k lásce to patří. A kdo to nepoznal ten ještě doopravdy nemiloval. Jenže jsem byla obviněna z toho že si Honzu držím příliš u těla a nedávám mu žádnou volnost...Prý bych ho měla pouštět ven často se slečnama abych si zvykla. A tak přemýšlím co zase dělám špatně. Vždyt z něj nedělám podpantofláka a kdyby snad jo, doufám že by mi to řekl....I když, třeba se mi to bojí říct :'( Mám spoustu chyb....Neznám jeho kamarády, bojím se seznamování, nechodím do scoutu, moc se učím a trávím spoustu času nad knížkama, málo piju (tzn. že takzvaně "nekalím" ), nemám žádné kamarády - závidím těm co je mají, přiznávám si své chyby, jsem k sobě až moc sebekritická, nevěřím si.....Myslím že by si Honza zasloužil někoho lepšího....Kdo mu bude ještě víc podobný než jsem mu ja. Někoho kdo mu přiroste k srdíčku ještě víc... Poslední dobou je to všechno nějaké čierné ....

A zase si tu po dlouhé době jeden zoufalec vylívá srdíčko a smutek...Tohle je asi má vrbička které se svěřím protože mi nemůže odpovědět....

Jsem prostě jiná než ostatní...a i když se snažím sebevíc-nikdy se nedokážu změnit. Pořád budu ta domácí puťka která vysedává doma a kreslí si, uzavřená sama v sobě.........

Dobrou noc...