Goran Bregovic - Kalashnikov :-))

Páteční rozjímání

Je pátek večer, něco kolem půl jedenácté hodiny večerní a já jsem si tak uvědomila, že tu dlouho nebyl uveřejněný žádný nový příspěvek. V poslední době nějak nezbývá na psaní čas. A tak, když se najde malá skulinka, odskočím si sem "zafilosofovat" o mém životě.

Co nového pod sluncem? Ptáte se?....

Nevím, jak velkou část lidí, co chodí na tyto stránky bude zajímat vývoj mého osobního života, ale pro ty co to zajímá mám pár novinek.
Začala jsem se víc věnovat tvorbě maličkostí, kterými se krášlí miliony žen na celém světě (kromě mě). Tvořím aby se mé výtvory mohli začít prodávat a já si tak alespoň maličko přivydělala. Až budou všechny hotové a umístěné na webovky dám sem odkaz ;o) Teď je dobrá každá korunka tak doufám že si alespoň někdo něco koupí... :-))

Co nového dál? Čím dál častěji uvažuji o svém budoucím životě a začala jsem moc toužit po jedné věci...a to - i když jsem na to ještě mladá - osamostatnit se a najít si za dva, tři roky samostatné bydlení, nejlépe s mým přítelem. Kéž by to vyšlo. Myslím na to každým dnem a každým dnem si víc a víc přejí aby se mnou Honza vydržel už napořád. Asi mám teď zvláštní období ale zatoužila jsem po tom, pomalu si zakládat svou rodinku a mít svůj život...své problémy, starosti, starat se o byteček, vydělávat těžké penízky ( a netahat je pořád z rodičů ), vařit svému milovanému příteli a začít novou etapu mého života.....

Nevím jestli je to jen snění nebo touha po něčem novém...A taky netuším jestli je možné aby se tohle někdy splnilo, ale bylo by to krásné :o))

Co se ještě děje?:)
Začíná mi období kdy budu muset pracovat jak mourovatá....za necelý rok mě čekají příjmačky a má složka která má přetékat domácími pracemi, zeje prázdnotou. Ach jo.... Ale to se časem poddá :-)

Tak přeji krásný zbytek pátečního večera. Dobrou noc...vaše Veronika ....

Sobotní čajování

Už jste někdy seděli pět hodin v čajovně?:-) Je to zábava. A ještě větší když jste tam s človíčkem vám nejmilejším, hraje parádní relaxační hudba, popíjíte vynikající čajík a křupkáte pistácie...A mimo to, jste tam úplně sami. Jen sem tam se objeví nějaká bytost (se svým příběhem) a po chvíli hybernace opět zmizí. Jak jsem si dokázala tento čajový sklípek oblíbit... A to jako Hradišťák jsem se tam dostala až v prváku...což je smutné. Teď si nedokážu život bez čajovny představit.....Kde jinde by byla taková atmosféra, nezakouřený prostor (hihi pokud nepočítám kuřárnu) a místečko kde si můžete jen tak sednout a nic si neobjednat? (Jo i v tomhle je čajovna hodně dobrá..je vám zima? Tam se můžete zahřát i bez objednávání :)) ) Už se těším na jaro nebo léto, až bude teplo a bude otevřená čajová zahrada....tam se dá sedět nonstop :-p

Chichi ale ke včerejšku....asi ještě nikdy jsem nezažila tak uklidňující večer. Nevím čím to bylo.. Snad hudbou? Čajíkem? ... možná že se mi zdá všechno krásnější .... díky komu ptáte se? Asi tím, že jsem se dokázala zase zamilovat. I když jsem na lásku přestávala pomalu ale jistě věřit. Objeví se vždy kdy to nejméně čekáte a odchází vždy když ji nejvíce potřebujete. Takže celý večer byl krásnější díky tomu že tam se mnou byl Honzík. Moje sluníčko.

Naplánovali jsme si že tak , jak vypadá čajový sklípek bude jednou vypadat náš obývák v našem baráčku....Vezmeme se , víte ? :-)) I když neplánuju tohle je moc hezký sen.... Jen těžko říct zda se takové sny jednou splní. A když ne, alespoň se o tom hezky mluví. Honzík je první člověk, se kterým si dovedu představit svůj zbytek života...Asi je to zvláštní ale je to tak. Nikdy jsem nepotkala člověka který by mi byl tak moc podobný. A to vážně ve všem. Nedokážeme se pohádat - máme stejné názory, nedokážeme být na sebe zlí - protože se oba neskutečně milujem.... (teda doufám že oba :-p )

Tak abych vás tu neuspala tak poslední věc : Největším štěstím člověka je, může-li žít pro to, zač by byl ochoten zemřít!

ČokoVoko....

Tak jsem objevila jednu zajímavou hoperskou skupinu...Má velmi zajímavé texty ...Já jako odpůrce Hip hopu jsem tuhle dívčí skupinu pochopila spíš jako recesi na Hip hop .... Posuďte sami .... Fakt je že jsem se hodně nasmála :-)

Dotek

Dotek,
křídel labutích,
Zbarvený do rudé barvy
Našich srdcí,
Hladil a hřál mé tělo,
bledé,
jak tísíce sněhových vloček,
když svět
už
zavřela krajina snů.

Polibek, rtů andělských,
Tak něžný,
Rozechvěl ji,
Jako vánek jenž si pohrává
s
listy osiky…

Slova, řečená bez hlasu,
Šeptal
A její srdce,
Jenž kdysi proletělo střepy,
Jako by se chtělo rozpadnout…
Ale štěstím,
Plném čtyřlístků
Na
Minovém poli…

Právě on jí vdechnul život,
Ten život,
Když už byla rozhodnutá ….Zemřít…

Věnováno osobě, jenž mi vrátila chuť do života a ukázala mi , co je to zase někoho milovat......