sobota 13. září 2008

Včera, Dnes ... a slavnosti vína

A jak se vrátíte zpět z odlehlého místa, opět na vás padají věci před kterými jste utíkali. V pátek večer jsem se dokopala k tomu jít ven... Neměla jsem ale... Venku to snad bylo ještě horší. Možná to bylo i tím že lidi kolem mě byli už opilí a já jsem na alkohol neměla ani pomyšlení ( z těží do sebe dostanu nějaké jídlo natož pití ) A tak tam seděla jen prázdná dušička se slzami v očích. Proč? Možná proto, že se vám hroutí vše na co sáhnete...možná proto že se snažíte být dobrými lidmi ale opak se stává pravdou (alespoň z tvrzení druhých) Třeba jste mysleli vše v dobrém ale otočilo se to v to špatné... jako pokaždé.. A tak se zase topím sama v sobě a nevím kdo mě z toho dna zase vytáhne. Asi se umím dobře přetvařovat a nikdo na mě nepozná jak se doopravdy cítím. I když včera jsem svým chováním nejspíše překvapila pár kamarádů.... Dokonce si toho všiml zhulený Matoušek..tak to je co říct.. Jen doufám že ze mě pak neměl špatnou náladu.... Dále se mě pokoušel rozesmát Mates...Nepodařilo se mu to... a když už chcete alespoň začít komunikovat s okolím zjistíte, že vás vlastně nikdo neposlouchá .... A tak tam seděla prázdná duše dál..

Filip rozhodl že změníme lokál a tak se mělo jít na mozaiku. Po cestě se ale Filip a Fido stratili a já jsem šla s Markét na mír. Původně tam šla jen vyzvednout Ondru. Chvíli jsem tam s ní byla ale jelikož mě na míru nebylo nejlíp řekla jsem ,že počkám venku....A když jsem tak hodinu seděla na lavičce, která je většinou sídlem bezdomovců, a třepala se zimou pozorujíce měsíc, přišla jsem na to, že už si lidi ani nevšimnou když s nima nejsem...A tak jsem se, zmrzlá na kost vydala někam do tmy...Původně jsem chtěla jít hledat kluky na mozaiku ale tohle místo ... asi z něho mám strach.
A tak jsem si sedla na zem do tmavého koutu u základní školy a přemýšlela jsem. Nikdo si nevšiml že tam nejsem... Komu by vadilo kdybych tu už nikdy nebyla ? Vždyť by to nikdo ani nezpozoroval ... Nakonec jsem se zvedla a odkráčela domů.... Ještě jsem zjistila situaci jestli Filip dorazil na mozaiku a šla jsem spát.

A co dnes? Mamča mě vytáhla ven.... Na slavnosti vína.. Zvedlo mi to náladu.. Miluju kroje, miluju folklór ... Dívali jsme se nejméně dvě hodinky na průvod a bylo to moc fajn. Jen škoda že šli Mařaťáci až poslední...měli to moc chaotické. Ježkovi to moc slušelo ... letos je stárek ( už se těším na hodovou) Taky jsem potkala hodně známých lidí ... prošli jsme si jarmark , maminka nakoupila a šli jsme projít nějaké památky ....


Když jsme se vrátili domů tak jsem si stihla všimnout toho, že jsem nějaká nemocná...A tak tu teď sedím, v hlavě miliony jehel, třepu se zimou, uvnitř prázdný človíček a píšu tu věci, které stejně nikoho nezajímají....

1 komentář:

Kamil Novotny řekl(a)...

Nebuď si tak jistá že to nikdo nečte, já se stávám pomalu ale jistě pravidelným čtenářem.
Některý postřehy jsou zajímavé, některé smutné až skoro tragické, ale je to tvůj život.
Například folklorní slavnosti jsou bezva odreagování.
Takže dál piš, jednoho čtenáře máš určitě.