Seděla na barové stoličce. Lidi jí většinou nevěnovali pozornost. Ti, co ji poznali, polekaně odvrátili oči. Seděla sice sama, ale nevypadala nešťastně. Naopak – vědoma si své moci, měla povýšeně spokojený výraz. Přisedl jsem si k ní.„Promiňte... vy jste Smrt, nemám pravdu?“ oslovil jsem ji.
Pobaveně se na mě podívala. „Vypadám tak?“Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, vypadáte moc hezky, sluší vám to v těch černých šatech. Ale já VÍM, že jste Smrt.“Vzala si cigaretu, galantně jsem ji zapalovačem připálil. „Poznal jste mne, a přesto jste si přisedl? Nebojíte se?“„Bojím. Myslím, že se bojím víc, než bych chtěl. Máte z toho radost?“Usmála se. „Blázníte? Mně to je přeci jedno, strach je vynález živých.“
Objednal jsem si u barmana Tullamore, moji oblíbenou irskou kapalinu. Všimla si, že se mi při pití zachvěla ruka.„To máte z pití, nebo ze strachu? Ále... co se ptám, když to vím,“ taky se napila, „vy máte ze smrti prostě respekt.“Naše oči se setkaly. „Divíte se?“ zašeptal jsem.Slezla z barové stoličky. „Budu muset už jít, mám práci. Zaplatíte za mne?“„Tak jo,“ souhlasím.Típla cigaretu. „Měj se, příteli. Jednou ti to spočítám,“ začala mi tykat. Políbila mne mrazivě na tvář, otočila se a odešla. Škoda, měli jsme si spolu víc promluvit. Třeba by zapomněla chvíli na práci.
www.liter.cz
Autor: Aťan
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat