O malém zeleném prasátku

Bylo nebylo, žilo jednou na jedné farmě v cizí zemi, daleko daleko odtud malé prasátko, které bylo jiné, než všechna prasátka, protože bylo jasně zelené. Téměř jako by bylo fosforeskově zelené. A to malé prasátko, to bylo strašně rádo, že je zelené. Ne že by nemělo rádo barvu normálních prasátek, myslelo, že růžová je také pěkná barva, ale co mělo rádo, bylo, že bylo rádo malinko jiné, malinko zvláštní. Ovšem ostatní prasátkyv jeho okolí nebyla ráda, že je zelené. Žárlila na něj a odstrkovala ho a dělala mu ze života peklo....

A tohle neustálé vyvádění tak lezlo farmářům na nervy, že uvažovali: "Hmm, lepší bude, s tím něco udělat. " Tak, jedné noci, když všechna prasátka ležela a spala na polích pod širým nebem, připlazili se a lapili malé zelené prasátko a táhli ho do stodoly a malé zelené prasátko kvičelo o pomoc a ostatní prasátka se mu jen vysmívala.

A když ho farmáři dotáhli do stodoly, udělali to, že otevřeli veliký barel takové velmi zvláštní růžové barvy a ponořili ho do něj, dokud nebylo pokryto od hlavy k patě a nezbylo jediné zelené místečko a pověsili ho, dokud barva nezaschla. A malé zelené prasátko řeklo: "Ach, prosím, Bože, nenech je udělat ze mě jedno z ostatních. Jsem šťastné, že jsem tak trošku zvláštní."

Ale bylo příliš pozdě, barva už zaschla a farmáři ho vyhnali zpátky do polí a všechna růžová prasátka se mu smála, když procházelo kolem a když se posadilo na svůj oblíbený travnatý plácek a pokoušelo se porozumět, proč Bůh nevyslyšel jeho prosby, ale nedokázalo tomu porozumět a usínalo v slzách, ale ani ty tisíce slz, které vyplakalo, nedokázaly smýt tu strašnou barvu, protože ta nemohla bát nikdy smyta ani nemohla být nikdy přemalována jakoukoli jinou barvou.

A tak usnulo. Ale tu noc, když všechna ostatní prasátka v polích ulehla ke spánku, začaly se jim nad hlavou kupit ty divné , divné bouřkové mraky a spustil se déšť, drobný ze začátku, ale sílil a sílil. Ale nebyl to obyčejný déšť, byl to velmi zvláštní zelený déšť, skoro tak hustý jako barva, a nejen to, bylo na něm ještě něco zvláštního. Nemohl být nikdy smyt ani přemalován jakoukoli jinou barvou.A když přišlo ráno a déšť ustal a všechna prasátka se vzbudila, zjistila, že všechna do jednoho se změnila v zářivě zelená prasátka . Všechna do jednoho až, samožřejmě, na naše malé zelené prasátko, které teď bylo prasátkem růžovým, po kterém ten divný déšť rychle stekl kvůli té nepřemalovatelné barvě, kterou ho farmáři před tím natřeli.

A když rozhlédlo po tom širém moři zelených prasátek, která ležela všude kolem něj, která většinou plakala jako děti, usmálo se a děkovalo za to požehnání, děkovalo Bohu, protože vědělo, že už zase je a bude už napořád tak trochu zvláštní.

Povídka ze hry Pan polštář