Sobotní čajování

Už jste někdy seděli pět hodin v čajovně?:-) Je to zábava. A ještě větší když jste tam s človíčkem vám nejmilejším, hraje parádní relaxační hudba, popíjíte vynikající čajík a křupkáte pistácie...A mimo to, jste tam úplně sami. Jen sem tam se objeví nějaká bytost (se svým příběhem) a po chvíli hybernace opět zmizí. Jak jsem si dokázala tento čajový sklípek oblíbit... A to jako Hradišťák jsem se tam dostala až v prváku...což je smutné. Teď si nedokážu život bez čajovny představit.....Kde jinde by byla taková atmosféra, nezakouřený prostor (hihi pokud nepočítám kuřárnu) a místečko kde si můžete jen tak sednout a nic si neobjednat? (Jo i v tomhle je čajovna hodně dobrá..je vám zima? Tam se můžete zahřát i bez objednávání :)) ) Už se těším na jaro nebo léto, až bude teplo a bude otevřená čajová zahrada....tam se dá sedět nonstop :-p

Chichi ale ke včerejšku....asi ještě nikdy jsem nezažila tak uklidňující večer. Nevím čím to bylo.. Snad hudbou? Čajíkem? ... možná že se mi zdá všechno krásnější .... díky komu ptáte se? Asi tím, že jsem se dokázala zase zamilovat. I když jsem na lásku přestávala pomalu ale jistě věřit. Objeví se vždy kdy to nejméně čekáte a odchází vždy když ji nejvíce potřebujete. Takže celý večer byl krásnější díky tomu že tam se mnou byl Honzík. Moje sluníčko.

Naplánovali jsme si že tak , jak vypadá čajový sklípek bude jednou vypadat náš obývák v našem baráčku....Vezmeme se , víte ? :-)) I když neplánuju tohle je moc hezký sen.... Jen těžko říct zda se takové sny jednou splní. A když ne, alespoň se o tom hezky mluví. Honzík je první člověk, se kterým si dovedu představit svůj zbytek života...Asi je to zvláštní ale je to tak. Nikdy jsem nepotkala člověka který by mi byl tak moc podobný. A to vážně ve všem. Nedokážeme se pohádat - máme stejné názory, nedokážeme být na sebe zlí - protože se oba neskutečně milujem.... (teda doufám že oba :-p )

Tak abych vás tu neuspala tak poslední věc : Největším štěstím člověka je, může-li žít pro to, zač by byl ochoten zemřít!