neděle 4. ledna 2009

Dotek

Dotek,
křídel labutích,
Zbarvený do rudé barvy
Našich srdcí,
Hladil a hřál mé tělo,
bledé,
jak tísíce sněhových vloček,
když svět
už
zavřela krajina snů.

Polibek, rtů andělských,
Tak něžný,
Rozechvěl ji,
Jako vánek jenž si pohrává
s
listy osiky…

Slova, řečená bez hlasu,
Šeptal
A její srdce,
Jenž kdysi proletělo střepy,
Jako by se chtělo rozpadnout…
Ale štěstím,
Plném čtyřlístků
Na
Minovém poli…

Právě on jí vdechnul život,
Ten život,
Když už byla rozhodnutá ….Zemřít…
Věnováno osobě, jenž mi vrátila chuť do života a ukázala mi , co je to zase někoho milovat......
Tohle stvořil v
Štítky:

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Vím Veroniko,

že jsi měla ráda Terezku a také vím, že Ti moc chybí, tak jako chybí i mně, přátelům a všem, kteří ji milovali z čistého srdce. Vím, že znáš tu bolest ze ztráty někoho tak jedinečného jakým Terezka byla. Já nemohu spát, zkoušel jsem zaspat, ale ta bolest, ta bolest v srdci... stále ji cítím a vím, že jí cítíš také. To zvláštní prázdno. I přesto, že vlastně cítím její přítomnost neustále. Kam se jen podívám, tam vidím Terezku. Je naplněna v každé buňce mého těla. Tak moc bych ji chtěl aspoň jedinkrát obejmout a říct ji, že ji mám rád. Děkuji Ti, že ji chráníš ve svém srdci a nehněvej se, že Ti to tu kazím svým komentářem. Jen jdu po stopách těch, kteří ji milovali a milují.

4. ledna 2009 v 23:03
Verysek řekl(a)...

Terezka tu pořád je, vím to, cítím to, jen už tu není v podobě fyzické...ale její duše je mezi námi napořád...

5. ledna 2009 v 17:31
Anonymní řekl(a)...

Presne tak, je tady porad :) A porad tady bude :) Myslim na ni kazdy den a uz jen kvuli ni chci prozit vsechno naplno. Je to moje mala sestricka, vim, ze jsem ji mel chranit a vim, ze je ji ted dobre. JG

12. ledna 2009 v 0:02

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)