Sice je zima, venku se pohybují teploty kolem nuly, ale já jsem si dnes vzpomněla na jednu moc krásnou věc..
Jednou na začátku prázdnin jsem se rozhodla jet navštívit mého přítele na skautský tábor kde byl jako hlavní vedoucí...Nebylo to rozhodnutí jen tak, z čista jasna...Ale měl slavit své 20 narozeniny a tam jsem nesměla chybět.
Jakmile jsem si hodila batůžek do stanu tak mě začalo pár dětí zdravit, což mě na jednu stranu potěšilo ale na druhou překvapilo...Byla jsem v rozpacích že mě děti mají rády a to mě viděly třeba jen jednou v životě. Den v táboře probíhal celkem poklidně a já jsem se těšila na večer na velikou oslavu již zmíněných narozenin. Vypadalo to, že si v průběhu dne ani nikdo nevšiml, že Fido slaví své první -cetiny jen kromě toho, že mu dělali hobla :-) Ale já jsem věděla že to ti lidi dobře ví :-)
Přišel večer, byla rada a nicnetušící Honza seděl na posteli s braníkem v ruce a užíval si chvilku bez malých táborníků....Když najednou se objevili první gratulanti ze kterých se nakonec vyklubal celý zástup lidí kteří měli pro přítele nějakou maličkost :-) Hobitek předala velkou kytici čerstvě natrhaných kytiček z louky ( ale chudák Fido je alergik :-)) ), také dostal vlastnoručně upečený dort od Markéty,knížku od Peti, Od Turina rychlé špunty ale aby se neřeklo tak i bečku piva.....Darů bylo hodně a bylo krásné pozorovat jak se to povedlo a jak je Honza šťastný...Nikdy na to nezapomenu...
Zbytek večera probíhal ve stylu velkolepých oslav...Jedlo se, zpívalo, Bubo okořenil oslavu prvotřídním brnkáním na kytaru....
Škoda že to tu nejde tak popsat jak to probíhalo...ale hlavní je, že vzpomínky nám nikdo neveme a my můžeme vzpomínat na tyto krásné chvilky dál.....
Hezký večer...

Žádné komentáře:
Okomentovat